Viktor Mácha, drsná krása industriální fotografie

Viktor Mácha, drsná krása industriální fotografie

8e27zazhg9Viktor Mácha
Portfolio: www.viktormacha.com
Industriální blog: www.industrialnifotografie.cz

Ahoj Viktore, jsem moc rád, že sis udělal čas a prozradíš nám něco ze svého světa industriální fotografie. Abychom čtenáře uvedli do obrazu, tak nám pro začátek pověz, co fotografuješ, co je stěžejní náplní tvého fotografického snažení?

Ahoj Michale, to já děkuji za pozvání! Těší mne, že je o tohle špinavé téma zájem! Jak jsi už naznačil, mým hlavním oborem a v podstatě i jediným fotografickým tématem je industriální fotografie. Již přes osm let usilovně dokumentuji závody evropského těžkého průmyslu v celoevropském měřítku; tedy doly, železárny, ocelárny, válcovny, kovárny, slévárny a koksovny. V žádném případě nepovažuji mé snímky za umění, tomu vlastně ani nerozumím. Jde mi pouze o řádnou dokumentaci toho světa, který pomalu ale jistě mizí. Světa, kde lopata není hanlivé označení.

konvertorová ocelárna, ArcelorMittal Galati, Rumunsko, 09/2008

konvertorová ocelárna, ArcelorMittal Galati, Rumunsko, 09/2008

Jak ses k fotografování dostal a co tě vedlo k tomu, že jsi se nakonec vyprofiloval v industriálního fotografa?

No byla to docela dlouhá cesta. V domě, ve kterém jsem vyrůstal, bydlel v přízemí můj strýc, profesionální fotograf. Ten mne vlastně k fotografii přivedl, mnohému naučil a něco snad i předal (nutno dodat, že se zabýval hlavně reportážní a produktovou fotografií). Po jeho příliš náhlém úmrtí v roce 2003 jsem se pozůstalé aparatury ujal a snažil se tak nějak volně pokračovat, leč v ryze amatérském měřítku. Snad díky odkazu předků, kteří s technikou a průmyslem byli vždy do jisté míry svázáni (naddůlní v Ostravě, ředitelé Ringhofferových závodů, nebo Vítkovických železáren), jsem ale od samých počátků intuitivně tíhnul k místům spjatých s výrobní činností. Krajinky a čmeláčci mi nikdy nic neříkali. Nejprve to byly různé opuštěné doly (dříve než se z toho stal módní trend jménem urbex), posléze jsem začal systematicky dokumentovat všechny těžní věže na našem území, pak za hranicemi, no a dnes cestuji křížem krážem Evropou a odškrtávám si z pomyslného seznamu jednotlivé hutě a slévárny. Koníček se poněkud vymknul kontrole… Na cestách jsem většinou valnou část podzimu a jara. V létě se přece nefotí…

Nikitovský rtuťný závod, Horlivka, Ukrajina, 04/2012

Nikitovský rtuťný závod, Horlivka, Ukrajina, 04/2012

Asi to není jednoduché fotografování, určitě tě do spousty provozů ani nepustí? Nebo máš nějaké cestičky, jak se do továren dostat? Spolupracuješ s nimi i na komerční bázi?

Jak je asi z mých fotografií vidět, pak tyto záběry nelze pořídit nelegálně. :) Na vše je třeba mít potřebná povolení, bumážky, bezpečnostní školení,… Přístup jednotlivých firem se pak liší případ od případu. Jsou hutě, kde Tě pustí po prvním telefonátu, existují i takové, do kterých lezeš po kolenou i několik let (např. Francie) a pak ty, které Ti bránu nikdy neotevřou (zejména závody spjaté s vojenskou výrobou). Obecně platí, má-li člověk co nabídnout a najde tu správnou kontaktní osobu, není se vstupem zase takový problém. Celou anabázi k získávání povolení si ale s dovolením nechám pro sebe.

Ano, s některými firmami pravidelně komerčně spolupracuji. Fotografií jsem se ale nikdy živit nechtěl, takže mi příjmy z této činnosti pokrývají tak maximálně náklady na další cestování a novou výbavu. Nedělat fotografii pro peníze je nesmírně osvobozující. (Ono taky na druhou stranu – kdo by si nad postel pověsil fotku kovacího lisu, že?)

lití válce, Huta Buczek, Sosnowiec, Polsko, 04/2014

lití válce, Huta Buczek, Sosnowiec, Polsko, 04/2014

Musí to být deprimující pohled, jak se staré hutě zavírají. Ten pocit, že v té a té továrně si již nezafotografuješ.

Bohužel, čas je můj největší nepřítel. Narodil jsem se příliš pozdě. Mně nejde ani tak o to kde, jako spíš co. Těžký průmysl se čím dál tím více automatizuje a tvrdá manuální práce se smršťuje na ovládací pult s monitorem a myší. Technologie se vyvíjí a některá řemesla zcela mizí. Je velká pravděpodobnost, že třeba zámky na Loiře budou i za padesát let vypadat víceméně stejně. Ale hutě? Nevím, kam dřív…

odpich elektrické pece, Huta Laziska, Laziska Gorne, Polsko, 02/2013

odpich elektrické pece, Huta Laziska, Laziska Gorne, Polsko, 02/2013

A fotografuješ také nějaké nové nebo moderní fabriky? Je to zajímavé nebo to oproti těm starším nemá to správné industriální kouzlo?

Ale to víš, že jo. Já v tomhle rozdíl nedělám. Mně zajímá výrobní proces, ten samý výrobní proces, který se napříč různými závody tolik liší. Třeba odpich obloukové pece. Rutinní záležitost, ale pokaždé trochu odlišná. Právě z hledání a dokumentování ideálních forem typologicky podmíněných v čase a prostoru mi až občas běhá mráz po zádech. Samy se začnou objevovat, ale k tomu nestačí navštívit dvě tři slévárny…

lití z udržovací pece, Kovosvit MAS, Sezimovo Ústí, 02/2012

lití z udržovací pece, Kovosvit MAS, Sezimovo Ústí, 02/2012

Bývá to při fotografování nebezpečné? Občas to z fotografií vypadá, že ti kolem hlavy létají žhavé hořící koule :-)

Pokud člověk nerespektuje základní bezpečnostní předpisy pak ano – je to nebezpečné. Helma, pracovní obuv a mnohdy i ochranné brýle jsou součástí mé běžné výbavy. Navíc stále ještě existuje plno provozů, zejména v zemích střední a východní Evropy, kde skutečně o život jde. Lehké popáleniny a odřeniny jsou poměrně časté. Zrovna teď v květnu jsem byl v jednom starém vysokopecním provoze jižně od Moskvy, nedal si pozor a uklouznul na kovovými pilinami pokryté podlaze. Naneštěstí tak nešikovně, že jsem si roztrhnul pravé zápěstí. Na druhou stranu ale – kolikrát se člověk dostane do ryze sovětské závodní nemocnice?

evoluceRádi byste měli vlastní webové stránky? Fotografujete a potřebujete, aby s vámi váš web řešil někdo, kdo má vztah k fotografii a sám již dlouho fotografuje? Pak se podívejte na www.fotokoutek.cz. Jsem si jistý, že se bez problémů domluvíme. Ono se bez problémů domluvíme, i když nepotřebujete web fotografický, ale i jakýkoliv jiný :-)

 

Nutno ale dodat, že focení v opuštěných areálech je mnohem nebezpečnější. Nikdy nezapomenu na houpající se ocelové schody bez zábradlí na jedné vysoké peci v hlubinách Rumunska. Avšak nafotit jí bylo třeba, co potom člověk zmůže?

 

lití do forem, Maschienfrabrik Liezen, Liezen, Rakousko, 07/2013

lití do forem, Maschienfrabrik Liezen, Liezen, Rakousko, 07/2013

Bereš své fotografování jako poslání dokumentovat. Myslíš, že toto poslání někdy skončí? Že si jednoho dne prostě řekneš, tak, já už vlastně všechny zajímavé provozy fotografoval…

Poslání.. to bych si asi moc fandil. Těžký průmysl je dynamické prostředí, technologie se mění a s ním mění ráz i vnitřní krajina výrobní haly. Má dokumentární činnost nemá cíl. Stačí se vrátit do stejné válcovny po třech letech a vše bude jinak. Jiné válcovací stolice, jiné poháněcí motory, jiné jeřábové dráhy. A teď si vezmi třeba takové Konopiště. To bude i za dvacet let stejně vyhlížejícím turistickým cílem zachyceným stále větším počtem lačných návštěvníků. Já jenom vím, že provozy, které dokumentuji, budou jednoho dne změněny k nepoznání, nebo hůře – nebudou vůbec. A jediné co přetrvá budou fotografie nějakého Máchy a pár dalších stejně postižených. Třeba tohle mé úsilí někdo jednou ocení, ale jak by řekl klasik: „má práce není pro davy“. Mně zcela bohatě stačí žít s dobrým pocitem toho, že dávno již neexistující fabrika byla důstojně fotograficky zdokumentována.

oprava komory, Arcelormittal Nová Huť, Ostrava, 06/2012

oprava komory, Arcelormittal Nová Huť, Ostrava, 06/2012

Za svými hutěmi také dost (a často i daleko) cestuješ, je to v zahraničí nějak jiné než u nás?

Tak základní schéma výroby železa a oceli je všude stejné, jen různě technologicky pokročilé. Zajímavé je ale pozorovat, jak se stejné věci v různých zemích liší. Třeba design sovětských, belgických a amerických vysokých pecí. Tak stejné a přitom tak jiné! Fascinující!

cídírna, PilsenSteel, Plzeň, 04/2012

cídírna, PilsenSteel, Plzeň, 04/2012

Poslední cestu ti zhatila nečekaná občanská válka na Ukrajině, jaký je to pocit? Asi se tam toho v současnosti dost zničí. Měl jsi být někde, kde se v současné době bojuje?

Inu občanská, ona je to spíš válka rusko-ukrajinská… Bohužel je to tak. V době, kdy vychází tento článek jsem se měl rekreovat na železárnách v Donětsku, Mariupoli a Kramatorsku. No a podívej se, co se tam děje teď… Jakmile se situace jen trochu stabilizuje, neváhám a jedu. Výroba oceli v siemens-martinských pecích začíná být ve světě příliš vzácná na to, abych otálel..

odpich vysoké pece, Satkinskij metalurgičeskij zavod, Satka, Rusko, 04/2013

odpich vysoké pece, Satkinskij metalurgičeskij zavod, Satka, Rusko, 04/2013

A co je tvůj fotografický industriální sen? Kam by ses chtěl dostat, co vidět a fotografovat?

Vše, co existuje, lze dříve či později realizovat. Co ale nelze, je cestovat v čase. Vrátit se tak do Lotrinska let šedesátých, obdivovat dokonalou architekturu nedávno zbouraných vysokých pecí ve Steubenville (Ohio), laskat se s dmychadly v Králodvorských železárnách, nebo fárat na dole Prago v Kladně… to jsou sny, které se už nikdy nevyplní.

A vidíš, zase píšu jen o dojmech. Já vážně nejsem fotograf.

Moc děkuji za rozhovor.

čištění žlabu, Třinecké železárny, Třinec, 08/2008

čištění žlabu, Třinecké železárny, Třinec, 08/2008

vysoké pece, Kosogorskij metalurgičeskij zavod, Tula, Rusko, 05/2014

vysoké pece, Kosogorskij metalurgičeskij zavod, Tula, Rusko, 05/2014