Petra Klačková
Web: http://www.petraklackova.com
Facebook: https://www.facebook.com/klackovapetra
Jak ses dostala k fotografování a proč sis vybrala zrovna portrét?
Už v pubertě jsem fotografovala hodně přírodu a parky v okolí bydliště, v každém ročním období. Později jsem hodně fotografovala na dovolených. Fascinovala mě hodně voda. Fotoaparát jsem nosila stále s sebou a zaznamenávala hlavně krajinu. K portrétu jsem měla v té době vztah spíše z pozice kreslíře. Navštěvovala jsem Lidovou školu umění a kreslila jen tužkou třeba členy rodiny. Už tam náznaky byly. A někdy před deseti lety jsem se nechala z hecu s kamarádkou sama vyfotit formou tfp a sledovala dění kolem mě. Hodně mě v této době oslovil portrétní fotograf David Skoumal. Nějaký čas jsem byla myslím i jeho „múzou“. On fotografoval prostě jinak, nenuceně. Viděl světlo, které druzí neviděli. Hodně jsem ho obdivovala a byl mou velkou inspirací a stále je, i když styly se nám malinko rozešly. Čtverce nám oběma ale zůstaly :-). Začala jsem fotografovat kamarádky. Krajinky téměř ustoupily do pozadí. Měla jsem potřebu, dostat se, jak to říci „pod kůži“ portrétovaného. Vyfotit jeho duši.
Máš svůj nezaměnitelný styl, jak ses k němu dopracovala? Metodou pokus omyl nebo ses od někoho učila? V čem fotografie zpracováváš?
Styl se roky vyvíjel. Žádný fotografický kurz jsem neabsolvovala. Pár technických věcí jsem nasála od kamarádů fotografů. První fotografie ale opravdu nejsou zveřejnitelné :-). Ano, pokus omyl. Hodně mě to táhlo k analogu, ale z praktického hlediska více používám digitál a spíše úpravami se snažím analogový look napodobovat. Fotografie zpracovávám ve Photoshopu CC. Každou fotografii upravuji intuitivně a člověk už má určitý styl prostě v hlavě a jde to samo.
Když někoho fotografuješ, víš, že budou fotografie černobílé nebo barevné a nebo to rozhoduješ až je vidíš ve velkém na počítači?
Spíše tak tuším už z náhledu při fotografování. Vždy ale fotografuji digitálním fotoaparátem do barvy. Někdy dělám verzi barevnou i bw.
Máš cyklus fotografií umělců, proč fotografuješ zrovna tuto skupinu lidí? A nebo se ti umělci dostávají před objektiv sami, náhodou?
Ze začátku jsem fotografovala mladé éterické dívky, občas modelky. Pak jsem vyslala „nahoru“ přání, že by mě bavilo fotografovat umělce. Často jsem fotografovala mladé nadějné umělkyně pro startovací portfolio. Téměř všichni se mi ozvali sami. Baví mě být součásti příběhu a snu někoho. Vědět, že fotografie zaujaly a pomohly dané osobě dál jít si za svým snem. Nadále se mi ozývají podobné typy dam. Mají cíl, chtějí dostat ze sebe to nejlepší. Chtějí v životě dělat, to co je baví a toto máme vždy společné. Momentálně je to ale tak, že velmi často fotím osobu, která prožívá ve svém životě nějaký zlom a chce ho zaznamenat, ať už jde o umělce nebo ne. Podvědomě cítí, že má sílu změnit vše nefunkční a naše focení je někdy takový potvrzovací rituál . Málokdy jde o fotografování jen tak (někdy možná jen zvědavost, jak danou osobu zachytím). Velmi často má ale hlubší smysl. Je to pak taková vzájemná terapie. Ne náhodou přitahujeme lidi s podobnými přiběhy :-). Další skupinkou jsou umělci již zaběhlí, kteří se vracejí a fotografuji je a jejich rodiny. Dále fotografuji lidi, kteří mají mezi sebou nějaký vztah. V tomto případě mě velmi baví toto pouto zaznamenat.
Živí tě v současné době jen fotografování?
Ano, fotografuji sice tak z 1/3. Jsem teď hlavně máma. Z časových důvodů ale jen zakázky.
Rádi byste měli vlastní webové stránky? Fotografujete a potřebujete, aby s vámi váš web řešil někdo, kdo má vztah k fotografii a sám již dlouho fotografuje? Pak se podívejte na www.fotokoutek.cz. Jsem si jistý, že se bez problémů domluvíme. Ono se bez problémů domluvíme, i když nepotřebujete web fotografický, ale i jakýkoliv jiný :-)
Když fotografuješ děti, spolupracují?
Kupodivu většinou ano. Je to ale úplně jiné focení. Spíše reportážní a akčnější. Záleží na věkové skupině, ale zatím musím řici, že vždy dopadlo dobře a nikdo neutrpěl psychickou újmu :-).
Teď, když máš malého syna, fotografuješ zakázkově pravděpodobně o hodně méně, jak to technicky děláš? Hlídání… nebo ti Bonifác asistuje?
Ano, jak jsem zmiňovala výše. Dříve šlo fotit i s Bonýskem, teď když už běhá, to není moc reálné, pokud se nechci úplně vyčerpat a hlavně nechci riskovat trpělivost portrétovaného. Hlídá momentálně babička.
Baví tě stále zakázkové focení? Není to už jen povinnost vyhovět zákazníkovi?
Právě, že baví. Tím, že ho člověk bere více do hloubky oboustranně, stále je co objevovat. A může vše právě probíhat i na podobném místě. Každá žena je jiná. Každá má jiný příběh (i když třeba podobný). Každá má v sobě světlo a můj úkol je ho vytáhnout! Momentálně nemám ambici fotit veleumělecká díla na výstavu. Možná by člověk řekl, že fotím a zveřejňuji jen líbivá fota. Tak nějak mám teď potřebu zveřejňovat hlavně pozitivní emoce. Samozřejmě nikdo nejsme věčně usměvavý a pozitivně naladěný, ale je lepší se držet toho břehu pozitivního naladění! Negací je vidět v dnešní době všude až dost. A komu se to nelíbí, ať si mě „odlajkne“.
Z fotografií je znát, že se svým modelkám dostaneš pod kůži, přesně je dokážeš obrazově vystihnout… nedostanou se pak ale i modelky pod kůži tobě?
Do každého focení dávám i kus sebe, takže určitá interakce tam jistě je. Bez toho bych nemohla fotit. Často je to i vzájemná terapie. Nestavím se do pozice uzavřeného mentora. Nechávám vše proudit. Někdy je to síla.-). Je to hodně o důvěře a naladění portrétovaného i mě a o puštění emocí bez sebeřízení.
Opakovaně fotografuješ některé stejné modelky, vyčerpají se časem nápady, jak je fotografovat nebo to jde stále a stále jinak?
Opakovaně už velmi zřídka. Také z časových důvodů, a jsem už také méně motivovaná. Tam už jde spíš o přátelské blbnutí: vyjde/nevyjde. Je to o něčem jiném.
Děkuji Petro za pěkné povídání a přeji nadále jen ty nejzajímavější modelky pro tvou tvorbu :)
Jsem opravdu rád, že se na tyto velice inspirativní stránky dostala právě Petra. Věřím, že je velkou inspirací pro mnohé portrétní fotografy. Díky za milý rozhovor.