Martin Pustelník, o fotografování vážek

Martin Pustelník, o fotografování vážek

mp-900Martin Pustelník
www.martinpustelnik.com
www.martinpustelnik.net

Martine, znám tě už dlouho a vždy jsem tě měl spojeného s kreativně pojatými fotografiemi vážek, ale bylo tomu tak vždy? Vím, že nyní fotografuješ i akt a reportáž na cestách. Věnuješ se ještě pořád vážkám?

Vždycky tomu tak Ondro rozhodně nebylo. Pokud si dobře pamatuji, první rok, dva, to byla vážka přes celé políčko. Ocas v pravém dolním rohu a hlava v levém horním nebo obráceně. Klasické atlasovky se zdokumentovaným druhem vážky. Dnes bych k této možnosti sáhnul už jen v případě, že bych fotil pro mě zcela nový druh, který ještě nemám.
Vážkám se pořád ještě věnuji, ale spíše již jen okrajově. Po sérii Rio, což byly vážky focené jako odrazovky ve vodní hladině následovalo loni noční focení hmyzáků, opět zejména vážek. Letos jsem byl během vážkařské sezóny v Himaláji, kde jsem fotil cestovatelské fotografie, takže času na české vážky bylo tento rok poskrovnu.
Některé životní cesty a cíle jsou na delší dobu. Nedívám se na ně v krátkém časovém horizontu, ale naopak nechávám je uzrát. A to je i případ černobílého aktu. V tomto případě cesta je cíl.
Cestovatelské reportáže mě hodně baví. Zajímám se o východní filosofie, takže moje cesta vedla k samotnému zdroji, do Indie. Občas při focení místních momentů přemýšlím, zdali je lepší je prožít nebo vyfotit, většinou jde totiž o jakýsi kompromis, člověk si musí vybrat, o co mu v daný okamžik jde více. Čím jsem starší, tím chci více věci prožívat. Pamatuji na moment, kdy jsem poprvé viděl běhat po horských planinách himalájského koně, jen jsem se na něj díval, byť mě automaticky hned napadlo si ho vyfotit, neudělal jsem to ani jednou, nebylo potřeba.

aeshna-mixta-3-1000

Kolik času jejich fotografování v sezoně věnuješ, nebo si v nejintenzivnějším období věnoval?

Dnes už je to jen pár desítek hodin v roce, ale v tom pro mě nejproduktivnějším období to byly 2 až 3 desítky hodin týdně a to nepočítám dopravu na lokaci a zpět. Měl jsem tu výhodu, že mi práce začínala až na 9 hod, takže pokud bylo ranní počasí ideální, tzn. nebe bez větších mráčků, tak od 5 do 7:45 jsem si mohl vychutnával první ranní paprsky společně s vážkami. Asi nemusím říkat, že občas se focení protáhlo buďto díky objektu nebo žádanému světlu až do 8:30 hod a to už jsem měl celkový skluz v docházce do práce :) Víkendy jsem proseděl u nějakého rybníka nebo jezírka, nejen focením, ale i relaxováním, při němž čekáte na ten správný moment. Vlastně focení vážek a relax se v žádném případě nevylučuje, spíše naopak.

calopteryx-virgo-13-1000

Stejně jako každý fotograf přírody musíš mít o chování vážek hodně načteno a v přírodě nachozeno. Co pro tebe bylo v začátcích nejcennější zdroj informací? Poznal už bys v terénu všechny druhy vážek, které se v Česku vyskytují? Kolik jich vlastně je?

V začátcích, ale i později byla pro mě rozhodně nejcennějším zdrojem informací o vážkách samotná příroda. Publikace a teorie s tím spojené je sice dobrá věc, ale jak se vážky a příslušné druhy chovají v různých denních dobách a při různých podmínkách, jak a co loví, jak reaguji na počasí atd. je nejlepší si v přírodě osobně vysledovat.
Co se týče určování druhů vážek a vůbec mé první seznamování se s nimi, byla pro mě cenným zdrojem informací kniha od R.R. Askew, The Dragonflies of Europe, kterou mi kamarádka  zakoupila v Anglii za  necelé 2 000 Kč, jelikož u nás nebyla k dostání. V té době to byl poklad, dnes už publikací o vážkách je na českém trhu podstatně více.
Vážky, šídla, páskovce, klínatky, motýlice, lesklice, šídlatky na první pohled poznám. Ale s některými ,,modrými,, šidélky mám v terénu problém i nyní a musím si vzít na pomoc s určením nějakou chytrou příručku. Poslední roky jsem používal od A. Dolného a D. Bárty Vážky České republiky.

cordulegaster-bidentata-4-1000

Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že třeba k šidelkům a motýlicím se dá přiblížit poměrně blízko, naopak šídla je těžké vůbec najít, jak někde sedí. Můžeš dát nějaké tipy jak sedící šídlo fotografovat?

Řekl bych, že mezi nejvhodnější období na sedící šídla patří měsíc září a říjen, navíc v podzimních barvách. Musí být však k tomu vhodné počasí. Šídlo modré a šídlo pestré nyní vysedávají na krajích lesů u rybníků a ohřívají se v tomto chladnějším období posledními slunečními paprsky. Každý rok se alespoň jednou vydám na mou oblíbenou louku na Polaneckých rybnících, kde jich v pravé poledne posedává kolem 15ti kusů. Nejvhodnější doba od 11 do 14 hod. Výhodou je, že v tomto období nejsou šídla vůbec plaché. Pokud vyplašíte jeden kus, jen se přesunete o metr vedl.. Což se mi v letních měsících u šídel ještě nestalo.
Během léta je to něco jiného a přes den moc nepočítám, že někde budou takto v tomhle množství vysedávat, je to hodně o štěstí a jsem rád za každý sedící kus. Záleží samozřejmě na druhu, který lovíte. Mám zkušenost, že u šídla královského se vyplatí fotit sedící jedince na rákosí až v pozdním odpoledni, po 15-16 té hodině. Do té doby jsou to neúnavní letci. Řeč byla o samcích. Kladoucí samičky anaxů jsou naopak v červnu a červenci velmi snadnou trofejí.
Další možností je vyrazit v červnu na líhnoucí se šídla. Můžete i dříve nebo později, ale má zkušenost je co se týče počtu kusů nejlepší právě v červnu. Líhnou se v ranních hodinách cirka od 6 do 10 hod. Při líhnutí jsou pro Vás snadným cílem a máte min hodinku, dvě na jejich zdokumentování. Pokud chcete zažít tu pravou challenge, vyrazte na líhnoucí se šídla v nočních hodinách s baterkou v ruce. Zde je ideální čas líhnutí od 23 hod do 1 hod ranní, poté líhnutí končí. Každopádně šídlo Vám v tuto dobu neuletí a zůstane zavěšeno na trávě, rákosu až do ranních hodin.

libellula-quadrimaculata-16-1000

Za sebe mohu říci, že mne na vážkách přitahovala nejvíce jejich variabilita a vždy jsem měl radost z každého nového druhu, co na nich zaujalo tebe? Ke kterému druhu se nejraději vracíš?

U mě to byly ty jejich barevné variace, prakticky na nich najdeš téměř všechny barvy včetně bílé nebo třeba růžové. Mnou prvně vyfocená vážka rudá rozhodla, že to budou právě vážky. Barevně mě uchvátily. Další jejich zajímavostí byl pro mě jejich let, ať už střemhlavý let šídel nebo hravé poletování motýlic na řekou.  První setkání s různými momenty z jejich světa bylo pro mě velkou vzácností. Např. kladení šídel, kladení vážek rodu Sympetrum, kdy se samičky dotýkají zadečkem na moment vodní hladiny, celý akt líhnutí vážek, podvodní kladení vážek některých druhů a s tím spojené podvodní dýchání atd.
Vraťme se zpátky k červené barvě. Největší slabost mám pro vážku červenou, zejména červení samci, či spíše vzácně vyskytující se červené samičky mě vždy přitahovaly nejvíce. Je v nich jakási energie, která se těžko popisuje. Není to však jen o té výrazné barvě, ale i o křivkách tohoto druhu.

mesicni-vazkovka-1-1000

Jak hodně důležitá je pro fotografa vážek technika, fotografuješ raději s delším makroobjektivem nebo kratším makroobjektivem?

Technika je důležitá s ohledem na světelné podmínky, plachost druhu který fotíte a prostředí ve kterém fotíte, tzn. jaký bude bokeh. Nejraději fotím vážky a hmyz s Canonem 180mm L, ve špatných světelných podmínkách kvůli stabilizaci s Canonem 100mm IS. Vážky jsou plaší tvorové a je potřeba hodně trpělivosti a času, abyste je zachytili. I proto volím delší ohnisko 180mm. Velkou roli má pozadí fotografie, na tomto taky závisí volba ohniska, resp. zorný úhel.

nocni-baterkovani-2-1000

Jaké jsou tvoje zkušenosti se starými manuálními objektivy při fotografování vážek, převáží u nich možnost zaznamenat zajímavý bokeh nad starostmi při praktickém používání v terénu? Který nejraději používáš a proč?

Jednoduše řečeno, pokud nemám inspiraci, nasadím staré sklo. Sice postrádají pro nové skla typickou ostrost jako břitva a kolikrát jim chybí i kontrast, vymazlené pozadí je tím důvodem proč manuální sklo nasadit.
Makrofotografie je pro tyto skla jako dělaná. Mokré traviny, ranní rosa nebo jen odlesky na listech umí staré objektivy překrásně vykreslit. Pokud na určitý objekt míříte klasickým sklem a pozadí je řekněme nezajímavé, staré sklo si s tím umí poradit. A neplatí to jen pro fotografování v protisvětle, ale i se světlem.
Z mých manuálních 5 skel, které vlastním, mám nejraději Trioplan 100mm a Helios 40. A je to, jak už bylo řečeno, kvůli podání bokehu. Obě skla malují bokeh zcela rozdílně a je to radost koukat. Ostrost u obou při otevřené díře je vhodná tak na webové fotografie, proto je dobré exponovat na rozdílné clony a snímky skládat. Obvykle používám F2,8 a 5,6.

sympetrum-kridla-01-1000

Každého laika asi zaujmou fotografie letících šídel, jaká je tvoje technika k jejich pořízení? Vím, že hodně autorů k tomu přistupuje různě, s ohledem na možnosti a jejich fotografickou techniku. Někdo potřebuje dobře fungující autofokus, jiný to umí poměrně dobře i v manuálním režimu, jak to zvládáš ty?

Technicky, zásadně používám pouze manuál a nemám s tím problém. Čím delší sklo máte, tím lépe, ideální ohnisko 150 – 300 mm na FF, na cropu i menší. Naposledy jsem je fotil s Canonem 300mm L a je to radost je v letu fotit. Nejvíce letovek mám však zachyceno se Sigmou 150mm. Cloním na plnou díru nebo lamely mírně přivřu, dle objektivu, max. do F4. Více necloním právě kvůli bokehu, který má pro mě stejnou či větší důležitost, než hloubka ostrosti v popředí fotografie.
Některé druhy šídel se dobře fotí, jiné špatně. Nejsnazším cílem je nejspíš šídlo rákosní, které setrvá na jednom místě ve vzduchu i 5 vteřin v kuse, pak si odnesete z focení i několik desítek ostrých fotek. Nejvíce jsem se však nafotil šídla modrého. Jeho letecká trasa může být cca 10-20 metrů, jde pak jen to, aby jste zmapovali jeho let, na kterých místech (1-3) se Vám zastaví, postavit se tak, aby jste měli dobré světlo a  pozadí a exponujete.
Dobře se však fotí i páskovci v letu nebo druhy vážek jako vážka čtyřskvrnná nebo vážka tmavá.

sympetrum-pedemontanum-4-1000

Mám doma knihu o vážkách, kde jsou tvoje fotografie a je to úžasné dílo. Je velmi objemná, ale v mnoha ohledech, co se informací o vážkách týče, vyčerpávající. Můžeš čtenářům knížku představit?

V době, kdy se publikace Vážky České republiky vydávala, byla největší publikací o vážkách v Evropě. Předpokládám, že stále se nic nezměnilo. Když pominu obecná základní data typu, že má 3,8 kg, 627 stran, 548 fotografií a je v ní přes 75 000 faunistických dat, obsahuje zajímavé údaje typu, přehled našich biotopů, výskyt vážek dle měsíců či nadmořské výšky, poznávací znaky dospělých jedinců a další cenné informace. Vážky jsou zde nejen zvěčněny na fotografiích, ale kniha obsahuje skeny podchlazených vážek, samců i samic. Jsou zde údaje celkem o 73 druzích vážek. Autorem je Aleš Dolný, Dan Bárta a kol.
Líbí se mi zde, jak Dan některé fotky vedle sebe graficky umístil. Příklad strany 598 – 599. Vedle sebe jsou 4 fotky samců rodu Sympetrum, avšak rozdílné druhy, vážka obecná, vážka žíhaná, vážka rudá a vážka jarní. Vnitřní fotky mají zelené pozadí, krajní do bílohněda; pravé dvě mají rostliny s bobulí, levé bez ní; vnější mají zcela suché hnědé rostliny, vnitřní nikoliv; hlavní traviny levých fotek směřují doprava, u pravých doleva. Fotky nejsou poskládány jen tak, ale je tam určitá párová jinotaj, která se mi líbí.

trioplan-100-9-1000

Jak hodně je podle tebe důležité věnovat se u fotografií živé přírody zpracování fotografií? Někdo poměrně logicky říká, že by měl být výsledek co nejpřirozenější, jiný se nebojí poměrně velkých úprav barevnosti s výrazným posunutím vyvážení bílé, například?

Úpravě jedné fotografie věnuji od 3 do 5 minut. Kromě křivek a WB ještě občas, pokud to vyžaduje fotografie lokálně doostřím nebo odšumím. Takže se přikláním k naturálnějšímu výsledku. Největší úprava barev je jak píšeš WB. Odstíny barev však neměním a ani nevěnuji pozornost fotkám na netu, kde tyhle úpravy vidím.

trioplan-test2-1000

Pokud by měl někdo zájem proniknout do tajů fotografování vážek, pořádáš nějaké workshopy nebo kurzy, kde něco ze svého umění poodhalíš? Kde můžeme najít aktuální nabídku?

Ohledně focení makrofotografie a vážek pořádám workshopy i přednášky. Letos to byla přednáška o vážkách ve FotoŠkoda Praha a další tradičně v ZOO Praha akce Canon ZOOm.
Praktické workshopy v terénu dělám zde na Ostravsku. Je pro mě důležitá kvalita workshopu a abych se lidem osobně věnoval. Proto maximálně koučuji 4 osoby a kurz trvá cca 12hodin. Velké lektorské foto instituty, které měly na mě požadavek na workshopy okolo 12-15 lidí jsem se vší úctou odmítl.
WS na příští rok ještě nemám, ale budou jako vždy vyvěšeny na přelomu roku na webu, link viz níže.

trioplan-100-02-1000

Z vlastní zkušenosti se musím postěžovat, že fotografie živé přírody se příliš neprodávají, náš to s vážkami podobně? Nebo se najdou klienti, kteří si koupí pěkně výtvarně pojatou fotografii vážky například jako dekoraci interiéru?

Mám několik typů zákazníků. Člověk domácí, který poptá fotografii do svého interiéru, chce menší až střední fotku v elektronické podobě a pokud možno do 300 Kč. Dále, společnosti, které poptají výtvarně zachycenou fotografii pro firemní interiér nebo pro svého, dalšího klienta a jsou ochotny za ni zaplatit. Třetí skupinou je zahraniční poptávka, kde zájemce chce 2 metry velkou fotografii včetně dopravy a konečně má zájem o tištěný formát! Čtvrtou skupinou jsou dobročinné organizace, které chtějí fotky zdarma. Poslední a nejčetnější skupinou jsou malé zakázky firem typu vizitky, hlavičky webů, foto do loga firmy atd. Jiné zákazníky v současné době nemám. Všechny poptávky jsou na základě galerie na mém webu. Mít dobře přístupný a přehledný web je dnes pro fotografa základ.

Máš do budoucna nějaký cílenější projekt, který by se věnoval vážkám? Nebo se budeš spíše věnovat něčemu jinému, aktu, reportáži na cestách?

Co se týká dalšího zachycení výtvarně pojatých vážek se nechám překvapit až příští rok, dle toho, co přijde. Kolikrát dostanete vnuknutí ve chvíli, třeba na tu poslední, kdy to člověk nejméně čeká. Černobílým aktům i reportáži si chci věnovat i nadále. Cizí kultury, místní lidé a jejich zvyky jsou pro mě lákadlem. Přitahuje mě Nepál, Japonsko, jižní Indie. Nebránil bych se však ani potřetí opět Himaláji, zatím je to jediné místo, které jsem poznal, kde se zastavil čas.

1 Komentář

  1. Diskit - 23.10.2014

    […] PS: málem bych zapomněl, kdo nemáte FB, zde krátký rozhovor o vážkách: http://www.nasfotograf.cz/martin-pustelnik-o-fotografovani-vazek/ […]