Ladislav Renner, když je pohlednice umění

Ladislav Renner, když je pohlednice umění

Renner s dcerkou TerezkouLadislav Renner
Deviant Art: http://unexperienced.deviantart.com
Facebook: https://www.facebook.com/ladislav.renner

Ahoj, jsem moc rád, že sis udělal čas na rozhovor, pro začátek se prosím představ. Co fotografuješ, jak by ses jako fotograf charakterizoval?

Ahoj Michale, zaměřením jsem převážně klasický krajinář, se specializací na městskou krajinu a památky. Co mne odlišuje asi od většiny nejen fotografů, je to, že záměrně nemám auto (jen řidičák), takže všechny snímky vznikly za pomoci mých nohou, kola či veřejné dopravy. Uznávám, že někdy by se to auto hodilo, ale takhle je to pro mne zajímavější :-) Donedávna jsem také běžně spal ve spacáku nejen v přírodě, ale i v městských uličkách, na hřbitovech (tam je božský klid) a na spoustě pitoreskních míst. Nutno říci, že ve spacáku je člověk bezbranný, parkrát jsem z toho neměl dobrý pocit. Když někdy sleduji zprávy, tak se až divím, že mne ještě nikdo nepřepadl. Takhle jsem provandroval úplně sám i velkou část střední Itálie a byl to úžasný zážitek právě díky tomu, že to bylo dost dobrodružné a intenzivní.

Otazka-1-BOtazka-1-C

Co se týče cestování a focení, tak miluji zejména harmonický soulad lidského umu s krajinou, to pohladí po duši. Ať už jsou to hrady, zámky nebo historická města, jejichž veduty před nebo krátce po průmyslové revoluci působí dnes až pohádkově. Zásadní v tomto směru bylo zejména období baroku, kdy se citlivě a promyšleně komponovala krajina se světskou a sakrální architekturou. Bohužel tento cit a určitou pokoru k vyšším hodnotám můžeme obdivovat většinou už jen díky našim předkům.

Otazka-1-D

Já tě znám asi nejvíc jako fotografa nejrůznějších koutů Česka, fotografa, který si dokáže počkat na světlo a vystihnout místo v jeho nejkrásnější podobě. Co tě k takové fotografii přivedlo?

K fotografování obecně mne nepřímo dovedly toulavé boty, které jsem zřejmě zdědil po babičcce, ta hodně trampovala.  Už asi jako dvouletý jsem neustále škemral, ať mne vezme s sebou. Jakmile jsem  začal dobře chodit a spolehlivě používat nočník, tak jsme vyrazili na několikadenní čundr do jednoho trampského tábořiště. Doteď si na to pamatuji, i díky pořádnému průjmu z lesní stravy :-)

evoluceRádi byste měli vlastní webové stránky? Fotografujete a potřebujete, aby s vámi váš web řešil někdo, kdo má vztah k fotografii a sám již dlouho fotografuje? Pak se podívejte na www.fotokoutek.cz. Jsem si jistý, že se bez problémů domluvíme. Ono se bez problémů domluvíme, i když nepotřebujete web fotografický, ale i jakýkoliv jiný :-)

 

Otazka-2-A

Cestování se mi ale stalo vášní až díky někdejší práci v automobilovém průmyslu. Ta mi  zajišťovala naprůměrný příjem, frustraci, stres a absenci seberealizace. Cestování tak pro mne bylo ventilem. Pocit svobody, nové zážitky, zajímavé informace a lákavé objevování neznámého, to mne nadchlo. I já jsem chtěl zaznamenat vzpomínky na nějaké spolehlivější médium, než je mozek. První foťák jsem si pořídil až v roce 2005. Byl to těžký, ale spolehlivý Nikon D70. Jakmile jsem objevil krásu proměny světla, tak jsem tomu propadnul. Člověk se pak začne postupně dívat na svět jinýma očima, vnímavějšíma. Všímá si i takových detailů a věcí, okolo kterých by dříve prošel bez povšimnutí. Krom těch toulavých bot jsem asi dostal nadělen i určitý výtvarný cit, babička i má mamka jsou nadané malířky.

Otazka-2-B

Často fotografuješ na zakázku pro městské nebo oblastní pohlednice, jak se k takové práci dostaneš? Města už tě znají? Nebo se účastníš nějakých výběrových řízení?

Jako turista jsem rád sbíral pěkné pohledy v místech, která jsem navštívil. Bohužel málokdy se mi něco líbilo, nabídka byla většinou jen dokumentárního charakteru a i to bylo mnohdy odfláknuto. To jsem ještě neměl ani páru o focení, takže moje náročnost byla podstatně nižší než dnes :-)  Ale s prvními úspěchy  v různých fotosoutěžích mne napadlo zkusit vybrat mé nejlepší fotky z konkrétního místa a oslovit třeba příslušné infocentrum, zda by je nechtělo použít na pohlednice. Dá se říci, že to byl můj malý sen, takže jsem byl ochoten fotky nabídnout i zdarma. I tak ty začátky byly někdy těžké a frustrující, protože zlaté časy pohlednic už minuly a brzy jsem zjistil, že vše je o lidech a ti jsou všelijací – občas tak vůbec nehrálo roli, zda ty fotky jsou či nejsou kvalitní, ale určující byly např. osobní vztahy se zavedenými dodavateli atd. Vydržel jsem a po čase se to zlomilo. Dostal jsem se více do podvědomí, i třeba díky tomu, že jsem měl rekordní úspěchy v mnohaletých tradičních soutěžích typu O nejhezčí pohled České republiky, Jihočeského kraje apod. Zásadní jsou krom kvalitních fotek samozřejmě reference, štěstí, komunikace a trpělivost. Zájemce buď oslovuji já nebo v poslední době už častěji oni mně. To je dáno asi tím, že moje fotky jsou již poměrně dost vidět, zdaleka nejen na pohledech. Ale právě ty pohledy, kterých mám už  několik set na spoustě míst v ČR a SR, fungují i jako skvělá sebeprezentace. Dodnes fotím na pohledy bezplatně a zcela nezávazně, fotky z těch pohledů dávám i zdarma k běžným propagačním účelům, což ocení třeba ta infocentra. Beru to prostě jako koníček, cestoval bych a fotil tak jako tak. Bohatě mi stačí, že mám občas nejen já, ale i má rodina zdarma veřejnosti nepřístupné ubytování v klášteře, na zámku apod., někdy je to all inclusive :-)  Rodinka je tak spokojena s pěknou dovolenou za minimální náklady :-), i když pro mne to oddech moc není. Líbí se mi na tom ještě hodně to, že osobně poznávám zajímavé lidi – kastelány, pracovníky infocenter, vedoucí hotelů aj. S některými jsem se i postupně spřátelil.

Otazka-3-A Otazka-3-B

Těší mne i ty výhry v pohlednicových soutěžích, přihlašovaných tam bývá i několik set pohledů od desítek autorů, někteří patří mezi mé oblíbené a vyšlo jim i několik pěkných fotografických knih.

A je opravdu hezké, když vám lidé mailem či na Facebooku napíší, že zrovna ta vaše pohlednice jim udělala radost. Mnozí je pak posílají známým či příbuzným do celého světa a prý jsou adresáti nadšeni, jak je naše vlast krásná! Jenže dost Čechů si to neuvědomuje nebo si toho neváží…

Otazka-3-C

Jak dlouho ti trvá, než poznáš a nafotografuješ menší město na pohlednice nebo propagační materiály?

Pro takovou základní sadu několika pohledů mi stačí většinou 1 až 2 dny. Zpravidla od rána do noci skoro nepřetržitě chodím, dívám se, v hlavě si třídím nejfotogeničtější, nejzajímavější místa a úhly. Odhaduji, kdy tam bude nejlepší světlo atd. Už se mi stalo třeba v Karlových Varech, že se mne jeden přidrzlej mladík zeptal, jestli nejsem taky zhulenej, když pořád chodím sem a tam :-) Být takovým fotografem ve městě, to je tak trochu exotická práce (rozuměj: mají vás za exota nebo podivína). Já lidi kolem sebe ale moc nevnímám, soustředím se na focení a pro dobrý záběr jsem ochotný udělat ledacos. Rád si vytipovávám i vhodné paneláky, z jejichž střech pak zkouším udělat méně obvyklé záběry. Dostal jsem se i do takových, kde většinu bydlících tvořili Romové a sociálně slabší, tam jsem měl už o fototechniku docela obavy.

Otazka-4-A

Spousta lidí si myslí, že prostě stačí jen něco cvaknout a hotovo. Myslela si to ze začátku i má žena, teď už ví, že se nemohla více plést :-) Určitě to není pro každého a většinu lidí by to ani nebavilo.

Počasí samozřejmě moc neovlivním, takže je to i hodně o štěstí. Na pohledech se snažím zachytit  všechna roční období, protože každé je něčím zajímavé. Dá se říci,že v ČR znám už velmi dobře naprostou většinu měst, skoro všechny hrady a zámky, mnohé vesničky atd. V menší míře to platí i o příhraničí okolních států a Slovensku, kam jezdím velmi rád. Naopak z našich hor znám na kole jen Jizerky, část Šumavy a Krušných hor, pěšky něco málo z Krkonoš, letos jsem zkusil i Beskydy. Na Pustevnách jsem byl v šoku z valící se řeky lidí a všudypřítomné komerce. Vysoká asfaltka na hřebenu a bordel okolo celkový dojem ještě zhoršil. Užil jsem si tam jen svítání, protože nahoru jsem vyrazil už po 4h v noci, takže ze začátku bylo nahoře jen pár ubytovaných, co venčilo psa.  Hory mne fascinují zejména od doby, kdy jsem si celý užaslý vylezl na nejvyšší vrchol Apenin coby lehkovážný neználek jen v kraťasech a keckách :-)

Otazka-4-B

Zbude ti k tomu ještě čas na volnou tvorbu? Čím se volná tvorba liší od té komerční?

Teď už na ni prakticky čas nezbývá. Ona je ta má volná tvorba stejně spíše takovým vedlejším výsledkem. Tam hraje roli náhoda nebo nějaký nápad. Čím se liší? To ať divák posoudí sám v přiložených fotografiích…Víceméně ale už přemýšlím hlavně pohlednicově, což samozřejmě není ideální a určitým způsobem ta specializace člověka svazuje.

Otazka-5-A     Otazka-5-B   Otazka-5-C    Otazka-5-D

Máš technicky perfektně zpracované fotografie, jakou technikou fotografuješ a jak fotografie zpracováváš?

Své fotky nepovažuji snad až na pár výjimek za technicky perfektní, i když se s nimi mnohdy v rámci postprocesu mazlím. Hodně jich vzniklo zmiňovanou D70, jejíž výstup už platí za archaický a poskytoval jen nepatrný prostor k nějakým úpravám, které jsem stejně neuměl. Tehdy jsem používal jen Acdsee. Nikon D90 bylo už jiné kafe, tam jsem se před několika roky naučil pracovat s vrstvami v Photoshopu, což je silný nástroj. Má současná plnoformátová D600 sice od D90 už není takový skok, ale rozhodně je tam také viditelný posun v kvalitě výstupu, který se obvzlášť projeví na velkých tiscích. V současnosti u náročnějších scén používám expoziční bracketing a pracné ruční gumování vrstev u každé expoziční řady, což je opruz zejména u záběru skládajícího se z několik desítek snímků (panorama apod.). Dneska už jsou všemožné fígle a technické postupy volně na internetu, masově se rozmohly workshopy, ale já si skoro ke všem svým současným dovednostem došel sám přirozenou cestou zkoušení, což myslím není vůbec na škodu, ale je ovšem možné, že řada věcí by šla dělat lépe či efektivněji.

Otazka-6-B

Stitched Panorama

Jsi na rodičovské, jak se tento náročný úkol slučuje s fotografováním?

Poměrně těžko. Nemohu tak často do terénu, jak bych někdy potřeboval.. Zároveň si nemohu hrát s naší 19ti měsíční  Terezkou tolik, jak bych si přál. A doma je čas na přebírání několika tisíc fotek z jednoho focení hlavně když spí. Bohužel naše dítko zrovna moc oči nezavírá. Přes den skoro vůbec a v noci se často budí. Ale celkem to oboje zvládám a to hlavně díky pomoci mé ženy, která naštěstí nepřijde domů z práce, nehodí si nohy na stůl a neřekne mi: „muži, uvař mi večeři a nalej pivko!”. To už ji raději zvu do restaurace :-)

Otazka-7-A Stitched Panorama Otazka-7-C

A co tvoje plány? Nějaké fotografické sny?

Celkem se mi vše splnilo, takže jsem spokojen :-) Ale těším se, až zase budu moci cestovat vandrem někde dál, než jen po střední Evropě. Člověk toho vidí v mediích tolik krásného, co naše planeta nabízí. Ale to by musel celý život jen cestovat a stejně by nepoznal vše. Mým snem je třeba pořídit si motorové rogalo, létat si volně jako pták a ještě u toho dělat luxusní snímky ranní zamlžené krajiny… Anebo jachtu, brázdit si moře, zakotvit si v tomhle přístavu nebo támhle u toho krásného ostrova… No to rogalo je asi reálnější :-)

Otazka-8-A Otazka-8-D Otazka-8-C Otazka-8-B