Jan Marhold
Webové stránky: http://www.janmarhold.com
Facebook: Jan-Marhold-Photography
Ahoj Honzo, jsem moc rád, že sis udělal čas a naši čtenáři mohou opět strávit pár okamžiků ve společnosti kvalitních fotografií. Na začátek se nám prosím představ. Jak ses dostal k focení, kde a co nejčastěji fotografuješ…?
Ahoj Michale, předem Ti chci poděkovat za Tvé pozvání k rozhovoru, velmi mě to překvapilo a moc si toho vážím.
Narodil jsem se před 40 lety v Karlových Varech. K fotografování jsem přičichl v roce 2007, ale s opravdovým nadšením jsem začal fotit až po koupi mé první digitální zrcadlovky v roce 2008. Když jsem tenkrát poprvé vstal ráno v půl páté a vyrazil vstříc novému dni netušil jsem jaká nádhera mě čeká. To byl okamžik, který mě velmi poznamenal, protože nové probouzení dne je jeden z nekrásnějších okamžiků, které člověk může zažít a přitom ho to nic nestojí.
Co fotografuji? No v zásadě se považuji za krajináře, miluji ten neskutečný klid a zároveň pocit naprostého naplnění, kdy člověk stojí na skále, kopci, v lese a je u zrodu nového dne. Fotografuji krajinu která je kolem mne, snažím se v ní najít jednoduché, ale silné motivy, vyžívám se v krajinných detailech. Místa si většinou dopředu dlouho vybírám a mnohdy čekám na vhodné podmínky i několik let, než jsem se záběrem zcela spokojený. Označil bych se za přehnaného detailistu a maximalistu, který miluje minimal … zvláštní spojení.
Nejčastěji fotografuji v mém okolí, Karlovarsko, Chebsko, Krušné hory, to je krajina mého srdce. Miluji karlovarské lesy plné krásných bučin a nesmím zapomenout ani na Šemnickou skálu, či okolní vodní přehrady, které nabízí spoustu příležitostí.
Tvé fotografie jsou většinou černobílé, proč?
Ano, máš pravdu, velká část mé tvorby je černobílá a mnoho lidí se mě na to ptá proč tomu tak je. Jednoznačně odpovědět ale neumím. Je to o momentálním pocitu, o vnímání světla a tvarů v krajině o nápadu, který chci přenést do obrazu, prostě musí to tzv. cinknout. Ono když se podíváš do mé galerie, je tam spousta velmi jednoduchých motivů a u těch vůbec není barva jako taková podstatná, prim hraje motiv, nálada a pocit. U analogové fotografie, je to dá se říct jasná věc, založím svitek a jiná volba není.
Na druhou stranu, na webu máš i barevnou galerii, znamená to, že ti občas odstíny šedi nestačí?
Krajinářská fotografie je pochopitelně i o barvě a samozřejmě i já ctím barvu ve fotografii, i když s ní velmi šetřím. Jsou situace a momenty, které mě uspokojují výhradně v barvě. Zejména ranní východové fotografie převážně nechávám barevné, lépe tak vynikne krása toho okamžiku, ale je to všechno jen o momentálním pocitu a náladě.
Rádi byste měli vlastní webové stránky? Fotografujete a potřebujete, aby s vámi váš web řešil někdo, kdo má vztah k fotografii a sám již dlouho fotografuje? Pak se podívejte na www.fotokoutek.cz. Jsem si jistý, že se bez problémů domluvíme. Ono se bez problémů domluvíme, i když nepotřebujete web fotografický, ale i jakýkoliv jiný :-)
Na tvých fotografiích dominuje atmosféra mlhy a nečasu, znamená to, že to je pro tebe to správné počasí? Proč takové preferuješ?
Já tvrdím, že fotit se dá za každého počasí. Mlha je pro mě výborný prvek v krajině, který dá se říci vyloženě vyhledávám. Umožňuje mi tak schovat rušivé artefakty v krajině a vypíchnout tak hlavní motiv. Výhodou je že mlha každou chvíli tvoří jiný obraz krajiny a tím nabízí nekonečné množství nápadů , stačí jen popustit uzdu své fantazii. Mám rád husté těžké mraky, které při dlouhých expozicích podpoří můj záměr, inverzní počasí je též mé oblíbené. Jsem sice veselý člověk, ale ve fotografii mám moc rád melancholii, smutek, drsnou tvář přírody a to je důvod proč vyrážím fotit i ve chvílích, kdy ostatní sedí v teple svých domovů.
Fotografuješ také na klasický černobílý film, v čem spatřuješ jeho výhody oproti digitálu?
Dá se říci, že rok 2013 byl pro mě v tomto směru zcela zlomový. Pořídil jsem si středoformátovou kameru a analogová fotografie mě naprosto pohltila a to ve všech ohledech. V postprocesu jsem začal od nuly a zpracovávání negativu včetně zvětšování fotografií ve fotokomoře byla a je pro mě obrovská výzva. To co mnozí z vás okusili se svými otci nebo dědečky v provizorních panelákových koupelnách (fotokomorách) já objevil až v 39 letech.
A výhody analogu oproti digitálu? Mnoho tzv. klasiků napsali tisíce řádků o výhodách filmu oproti digitálu a digitalisti zase tisíce řádků o výhodách digitálu. Já se do takovýchto diskuzí nerad pouštím. Využívám obě média. Každý má své a hrdě kráčí ruku v ruce vedle sebe. Digitální technika jde stále kupředu a bude stále lepší a film tu byl, je a bude, stejně jako jeho příznivci.
Osobně mě celý ten analogový proces nějak více uspokojuje, klapnutí m závěrky počínaje, napnutím hotové nezvětšované fotografie na sklo konče. Ten prostor mezi tím a to zvláštní napětí jestli všechno dobře dopadne mě baví a naplňuje. Klasická fotografie mě naučila jaké si větší pokory k fotografii jako takové, ale stále jsem temnokomornickým učněm a čeká mne ještě dlouhá cesta k mé spokojenosti.
Tvým revírem jsou i Krušné hory, fotograficky zatím celkem nedoceněný a neprofláknutý kraj. Je obtížné hledat v takové krajině fotografické motivy nebo jich tam je hodně?
Do Krušných hor to nemám moc daleko a tahle část naší republiky má obrovský potenciál. Osobně jsem tenhle kout dost zanedbával, ale letos bych chtěl uskutečnit několik fotovýprav a více poznat krásu a drsnost tohoto kraje. Od jara až do podzimu je tam všude velmi dobrá dostupnost, v zimě je to už náročnější. Každopádně fotografických motivů je tam velká spousta z mého pohledu a já pevně věřím, že z Krušných hor vytěžím nějaké zajímavé záběry.
Vracíš se také často do oblasti Labských pískovců a Českého Švýcarska, čím tě přitahuje tento krásný kout naší země a čím je pro tebe jiný než tvá domovina?
České Švýcarsko, a jeho Německou část jsem poprvé navštívil v roce 2011 a jako neznalý tohoto kraje jsem si sáhnul na dno svých sil . Tam jsem zjistil, že pro dobrou fotografii je tam potřeba také něco obětovat a že ty nejkrásnější pohledy si žádají fyzickou připravenost a odolnost. Ta místa mě natolik okouzlila, že zde budu čerpat ještě asi hodně dlouho. Překrásné ranní scenérie plovoucích či pulsujících mlh mezi tyčícími se pískovcovými věžemi rozbuší srdce každého krajináře. Je to naprosto odlišný kus krajiny který musí ohromit každého kdo ta místa navštíví. Vnímám to jako fotograficky těžko vyčerpatelný krásný kus světa.
Jaké máš plány do budoucna, co chystáš, na čem pracuješ?
V současné době připravuji fotografie na letošní výstavu, kdy se stanu opět součástí mezinárodního festivalu uměleckých projektů CHEBSKÉ DVORKY 2015. Rád bych se chtěl také věnovat více mé sérii „noční Karlovy Vary“ a mým velkým letošním cílem je fotografická výprava k Baltu.
A na závěr nějaký fotografický sen, který by sis chtěl splnit?
Velmi rád bych jel jednou pokořit pláže a drsnou krajinu na Islandu, ale to je asi snem každého krajináře, velmi mě láká i Čína, nebo Vietnam. Zůstávám ale při zemi a bude mi stačit, když se budu stále zdokonalovat v analogovém procesu a budu se svou prací spokojený.
Díky za rozhovor a skvělé fotografie.
Já děkuji a totéž přeji i Tobě.
