Ilja Mašík, radosti a strasti fotobankéře

Ilja Mašík, radosti a strasti fotobankéře

140922_masik_vhe_01Ilja Mašík
www.imasik.cz | portfolio na fotobance Shuttestock

Příjemné neformální povídání s českým fotografem proběhlo daleko od domova – v americkém New Yorku. Ilja tam, jak samozřejmě jinak, pořizoval fotky pro fotobanky.

Ahoj Iljo, já bych tě nejdřív zkusil představit sám: Ilja Mašík, v současnosti jeden z nejúspěšnějších českých fotografů působících na microstock fotobankách. Chtěl bys to nějak doplnit nebo upřesnit?

Mám pocit, že je to až poněkud neskromné hodnocení.

Nejdřív by asi bylo vhodné čtenářům vysvětlit, jak funguje microstock fotobanka.

Mikrofotobanky vznikly jako levný zdroj obyčejných fotografií. Původně od lidí, kteří třeba jedou na dovolenou a vyfotí tam jednoduché fotky jako pohled na moře a podobně. Jenže od tohoto začátku se mikrofotobanky poměrně zásadně změnily. Dneska se tam prodávají kvalitní fotografie, člověk se musí zamýšlet nad tím, co fotí a proč to fotí. Microstock fotobanky víceméně nahrazují klasické fotobanky, kde se fotky prodávají za nesrovnatelně vyšší ceny.

A z pohledu fotografa fungují jak?

Úplně jednoduše. Fotograf projde výběrovým řízením, když ho přijmou, tak už může nahrávat fotografie dle svého uvážení, podle témat, která si sám určí – v podstatě bez omezení. Víceméně to funguje stejně jako v klasické fotobance – člověk jen čeká, až se klientovi zalíbí nějaká jeho fotka. Rozdíl je v tom, že se prodává za velice malé ceny.

140922_masik_vhe_03

A má pro fotografa vůbec smysl prodávat za malé peníze?

Zcela logicky by si člověk měl říct, že za ty peníze, v průměru je to většinou pod jeden dolar za prodaný snímek, to smysl nemá. Microstock je ale fenomén, nabízí obrovské množství zákazníků, a když se ti povede jich zaujmout hodně, může z toho být zajímavá obživa. Problém je samozřejmě v tom, že je to jen pro určitý typ fotografií. Specializované věci, jako například české památky, nebo jakékoliv jiné památky lokálního významu, ani nemá smysl precizně pro mikrofotobanku fotit, protože vzhledem k počtu zákazníků, kteří mohou mít o takové fotky zájem, to bude nerentabilní.

Takže ty výdělky tkví v tom, že microstock fotobanky jsou dneska globální?

No, to byly dřív velké fotobanky taky. Nicméně tam to bylo trochu složitější a za větší peníze. To znamená, že velká část zákazníků ani nepřemýšlela nad tím, že by odtamtud vůbec nějakou fotku koupila, a vyřešili to jinak, většinou si ji vyfotili sami. V dnešní době už většina kupujících nepřemýšlí, kde fotku stáhnout nebo jak se k ní dostat, protože může jít na mikrofotobanku, a tam jí koupit de facto za nulové peníze. Protože ve chvíli, kdy agentura kupuje fotku za 10 dolarů, tak to pro ně jsou zanedbatelné náklady.

140922_masik_vhe_05

Dobrá, opusťme teď globální pohledy – jak ses k fotobankám dostal ty?

Tak jak to v životě bývá – úplnou náhodou. Bylo to v době, kdy jsme my oba začínali s focením a nahrávali fotky různě na internet, abychom získali nějakou zpětnou vazbu, co se líbí a co ne. A na jednom z těch fotografických serverů se objevil článek o fotobance Shutterstock, už ani nevím, čím mne zaujal, a tam jsem se zaregistroval. Shodou okolností jsem se tou dobou zrovna vrátil z Ameriky, kde jsem pořídil fotky, který tehdy asi nestály za moc, ale alespoň trošičku zákazníky zaujaly a začaly se stahovat, takže jsem asi hned první měsíc dosáhnul na minimální částku pro výplatu, což tehdy bylo asi 50 dolarů. No a tím to celé začalo. Najednou mne to nadchlo, protože všichni na fórech psali, jak tam vydělali jeden nebo dva dolary, a mně to tam docela naskakovalo. V podstatě to bylo stejně jako s těmi fotografickými servery, kde člověk dostával zpětnou vazbu v podobě nějakých bodů. Najednou to bylo to samé, akorát za to chodily peníze.

A když se ještě vrátíme na začátek – ty jsi říkal, že při vstupu nováčka na fotobanku probíhá jakýsi schvalovací proces. Už tehdy probíhal? Dostal jsi se tam hned napoprvé?

Probíhal. Funguje to už od začátku víceméně stejně – nejdřív musíš projít takovým úplně základním testem, pak poslat nějakou sadu fotografií, kterou oni vyhodnotí, jestli je dostatečně kvalitní. Ten proces byl dřív jednodušší, přijímali prakticky každého. V dnešní době už je to trošku obtížnější, ale stejně si myslím, že každý, kdo alespoň trošku umí fotit, nebude mít problém se tam dostat.

140922_masik_vhe_07

A u tebe už dneska tvoří microstock fotobanky tvůj jediný stálý příjem?

V podstatě jo. Občas sice mám klienta, který se vrátí kvůli focení na zakázku, ale je to spíš výjimečné, takže se dá říct, že mne živí fotobanky.

Člověk si u takového fotografa představí, že když mu vydělávají už nafocené snímky, tak že se ráno vzbudí, dá si nohy na stůl a jenom kontroluje účty, jak mu tam přibývají peníze. Jak daleko od pravdy je takový pohled?

Teď budu muset odpovídat opatrně (směje se)!

Hodně záleží na tom, jaké máš portfolio. Alespoň podle toho, co vím od kolegů, které fotobanky taky živí, tak jsou i typy portfolií, která je třeba neustále obnovovat a doplňovat, protože jinak velmi rychle klesá zisk. Ale já musím říct, že zrovna u mého portfolia je to hodně stabilní a víceméně bych mohl ráno vstát… (zarazí se) já ani nevím, jestli se mi to chce říct nahlas…

Asi by se nic nezměnilo, kdybych dal nohy na stůl a třeba 14 dnů nic nedělal. Ale on člověk pořád nějak plánuje, zkouší vymýšlet nové věci, zkoumá dění jak okolo fotobank, tak okolo fotek, snaží se trošku udržet v tempu, protože když není každý den na place a nedrží denně foťák v ruce, tak vypadává i ze samotného vidění fotek…

140922_masik_vhe_06

Když už mluvíš o vidění fotek, tak by mne zajímalo, jak se za tu dobu, co působíš na fotobankách,… což je jen tak mimochodem jak dlouho?

Je to akorát 9 let.

…tak jak se za těch 9 let změnil tvůj přístup k fotografii?

Vím přesně kam míříš… Teď nedávno jsem četl moc pěkný článek s Magdou Kucovou, to je kolegyně fotobankéřka, a ona tam hezky popisuje, jak téměř každého fotografa to zřejmě potká, že se mu úplně změní vnímání fotek. Člověk najednou začne přemýšlet, jestli fotka nebo scéna, kterou má před sebou, je nějakým způsobem komerčně zajímavá. Tady už je to samozřejmě hodně subjektivní a u každého fotografa se to bude lišit, ale když to není komerčně zajímavé, tak mě to nebaví a přestanu se z těch fotek těšit. Jako by se v člověku ztratila ta část, kterou to bavilo a zůstane tam jen ta, která hlídá, aby se portfolio plnilo prodejnýma fotkama. Třeba pro mne skončí focení o půl hodiny dřív, protože já vím, že když tam nebude modrej horizont, tak je to neprodejný. Ty tam třeba zůstaneš a uděláš tam fotku, kterou pak převedeš do černobílý a je z toho pěknej kousek, ale já už to balím…

…a jdeš dát nohy na stůl?

Tak – jdu dát nohy na stůl…

140922_masik_vhe_09Karneval v Benátkách patří mezi nejfotogeničtější události na začátku každého roku. Vyrazte s námi na jedinečný pětidenní workshop a zažijete barevný rej v jednom z nejkrásnějších evropských měst. Budete mít možnost nafotit samotné vyvrcholení 14-denního karnevalového veselí za asistence ne jednoho, ale hned dvou lektorů.
Více informací zde

 

A jak to vidíš do budoucna? Snažíš se například nějak připravit na to, že přijde období, kdy už fotobanky vydělávat nebudou, že se celý ten kolos zastaví a že by to tedy nemuselo být řekněme do důchodu?

Já myslím, že asi každý fotobankéř tuší, že to nebude navěky. Ono to takhle nemůže fungovat donekonečna. Fotobanky tlačí ceny dolů, dost možná si tím samy podřezávají větev. Ty ceny jsou už teď zanedbatelný a je otázka, jak dlouho to ještě bude výdělečný. Já v tuhle chvíli ještě pořád můžu říct, že běžnou fotografickou prací v ČR bez vyhlášeného jména bych si víc nevydělal.

Co se týče přípravy, tak jsem si dodělal souběžně s focením pro fotobanky školu. Ona je výhoda v tom, že třeba tři měsíce máš takový volnější režim, kdy se můžeš věnovat i jiným věcem a oborům. Pak ale zase na měsíc vyrazíš někam fotit, potom ty fotky zase dost dlouho zpracováváš a nějak se snažíš to svoje portfolio oživit, takže třeba dva měsíce zase nemůžeš dělat vůbec nic jinýho.

Zmínil jsi vzdělání – fotografii vystudovanou nemáš, můžeš prozradit, jaký jsi vystudoval obor?

Tak já jsem vlastně zemědělec (směje se)… Studoval jsem zemědělskou techniku jako inženýrské studium a pak jsem v doktorském studiu dělal elektrotechniku taky na Zemědělce.

A pomáhá ti nějak tenhle obor při focení?

Já to asi tolik nevnímám. Faktem je, že ten pohled, který mám, je hodně technický. V poslední době třeba fotím s helikoptérou, tak možná se do toho ten pohled promítá.

Pravdou je, že to moje technické smýšlení mne vlastně k focení dovedlo, protože první digitální foťák jsem si koupil jenom jako takovou elektronickou hračku a jinak bych asi k focení ani nepřišel. A to i přesto, že děda byl fotograf a kameraman.

140922_masik_vhe_02

Říkal jsi, že teď tady budeš měsíc fotit a potom dva měsíce ty fotky upravovat, tak by mne zajímalo, jak daleko má to, co tady pořídíš přímo foťákem, k tomu, co potom ve výsledku prezentuješ na fotobankách?

Já jsem nikdy dřív moc neměl měřítko, jak moc jsem „upravovač“. Až tady při tom našem společném focení vidím, co leze z foťáku nám oběma, jako porovnání. Tak s myslím, že si s těma fotkama ve výsledku hraju hodně. Ono to, co vyleze z foťáku, je i v případě, že stojíš na perfektním místě, většinou neprodejný. Ve chvíli, kdy se hledajícímu zákazníkovi objeví na jeho dotaz sada miniatur fotek, tak s neupravenou fotkou je ta statistická pravděpodobnost, že na ní oko klienta ulpí, jen velmi malá. To znamená, že ty fotky musí křičet, musí to být barevný, kontrastní, prostě praštit člověka přes oči.

Já jsem tím dotazem mířil na video, které jsi postoval už před nějakým časem a které vyvolalo celkem ohlas, protože tam těch úprav bylo opravdu dost…

Tak to zrovna nebyla úprava fotky, ale víceméně spíš konstrukce fotky.

Ono některé fotky je vlastně problém vůbec vyfotit. Ty předem víš, že budeš prodávat za nízkou cenu, takže ten budget, kterej na to vytvoření máš, je prostě malej. Já jsem měl to štěstí, že jsem měl ochotný kamarády, kteří sjeli sjezdovku někde, kde jsem byl já. Ale nemohl jsem si nechat sjezdovku zavřít, nedostal jsem je na sjezdovku ráno, když je upravená atd. Takže jsem pak tu fotku musel dodělat a zužitkovat ten úhel, kterej jsem měl, tak, aby z toho vzniknul zajímavej výsledek.

Prostě ne vždycky všechno vyjde tak, jak si představuješ – když třeba jedeš na týden do New Yorku, tak se může stát, že to počasí nevyjde, a pak je potřeba to dodělat po svém tak, aby to bylo perfektní, protože když to nebude perfektní, tak k tomu ti zákazníci bohužel nedojdou.

140922_masik_vhe_08

Máš přehled přesně komu se na fotobankách tvoje fotky prodají?

Jenom malej. Některý fotobanky, jako třeba Shutterstock, ti ukážou, ze které části světa se ty fotky stahujou, ale nemáš absolutně žádnou kontrolu nad tím, kdo to kupuje a na co to bude používat. To byly právě ty začátky s těma lyžařema, kdy třeba fotka kamaráda, kterýho jsem vyfotil jako jednoho z prvních, vyšla v nějakém článku na iDnes nebo na Novinkách, že nějakej lyžař ohroužuje rychlou jízdou děti na sjezdovce.

Takže tu fotku vypátráš jedině náhodou?

Přesně tak, je to náhoda. Jenom tím, že člověk tu fotku zahlídne někde na ulici nebo na webu, to je jediná cesta, jak se o tom dozvědět.

140922_masik_vhe_04

A jak často se ti to stává, že potkáš někde svoji vlastní fotku?

Mně se to stává docela dost často, hlavně na webu je vidím. Občas i po ulicích, že se moje fotky prodávají jako tisky. Jsou třeba firmy, který prodávají nějaké dekorační zboží a stahujou tam právě fotky z fotobank. Nebo mi třeba kamarádi posílají z různých koutů světa zprávy, že viděli nějakou moji fotku ve výloze.

A ještě otázku na závěr – myslíš si, že v dnešní době, kdy největší fotobanky nabízejí desítky milionů snímků, má vůbec smysl ještě na nich začínat, nebo tedy respektive, když tam člověk začne, jestli má ještě vůbec možnost prorazit? Protože ono už asi neexistuje téma, které by na fotobankách nebylo.

Já vlastně neznám nikoho, kdo fotí dobře a snažil by se na fotobanky protlačit a dělat to úplně seriózně a vážně. Spíš člověk potká lidi, kteří to mají jenom jako „bokovku“ a nečekají od toho velký výsledky.

Ale určitě se i dneska najdou témata, který třeba na fotobankách jsou, ale jsou tam blbě. Od lidí z agentur třeba občas slyším, že shánějí úplně jednoduché fotky a neseženou, takže mezery tam jsou. Navíc začít se dá vždycky, jen je to dneska těžší, než to bylo dřív, to se prostě nedá popřít.

Ale na každé fotobance je nějaký vyhledávací algoritmus, do kterého člověk nevidí. Ten se občas mění, takže je možné, že v budoucnosti se to celé obrátí a třeba bude jednodušší začít, než být na fotobance dlouho… Dneska je ještě stále dobré mít vybudovanou pozici.

Tak díky moc za tvůj čas a držím palce, ať se na fotobankách tvoje fotky pořád dobře prodávají!