Daniel Řeřicha – krajinář par excellence

Daniel Řeřicha
Webové stránky:  http://www.danielrericha.cz
Facebook: Photographer-Daniel-Řeřicha

Ahoj Dane, nejprve pro ty, kteří tebe a tvou tvorbu neznají. Představ se. Jak ses dostal k focení a co tě na fotografii baví?

Pocházím ze severu Čech, konkrétně z Krupky u Teplic, což je městečko v podhůří Krušných hor. Už jako malý jsem jezdil s rodiči na výlety a díky tomu jsem hodně času trávil v přírodě. Následně jsem v tomto duchu pokračoval i se svou partnerkou. Začali jsme navštěvovat různé kouty Čech a posléze jsme se vydali též do zahraničí. Cestování se nám zalíbilo natolik, že jsem si řekl, že by bylo chybou si tyto momenty nezvěčnit. První snímky jsem fotil ještě obyčejným kompaktním kinofilmovým fotoaparátem, ale i přes to a nebo možná právě proto (kinofilm měl maximálně 36 snímků) jsem se každý snímek snažil důkladně promyslet a šetřit tak políčka negativu. I když tehdy vznikaly fotky jen 10×15 cm a ty končily pouze ve fotoalbech, tak jsem měl z každého vydařeného snímku radost. Touha další snímek něčím vylepšit či ozvláštnit, mně nakonec dovedla k pořízení kinofilmové zrcadlovky. V roce 2006 následoval nákup digitální zrcadlovky a od té doby jsem fotografování zcela podlehl. Na samotném fotografování mně nejvíc baví možnost zachytit zajímavé okamžiky, které se v krajině dějí. Dá se zjednodušeně říci, že čím déle fotím, tím vyhledávám extrémnější podmínky, neboť to je jeden ze způsobů, jak i relativně obyčejná místa mohou vypadat zajímavě.

Prezentuješ se jako čistý krajinář, netáhne tě to občas i někam jinam? Fotografovat jiná témata?

Ke krajině jsem měl vždy nejblíže, proto jí fotím nejraději. Jsem tedy čistokrevný krajinář a do nedávna byla mou hlavní doménou barevná fotografie. V poslední době se ale začínám čím dál více věnovat fotografování černobílých minimalistických snímků krajiny nebo architektury.

Mám rád fotografie divokých zvířat a zajímá mě i makrofotografie. Jsou to však natolik těžké fotografické disciplíny, že v tomto ohledu zůstanu věrný dosavadnímu žánru.

Často se vracíš do Dolomit a do Toskánska, co tě na těchto krajích tak oslovilo?

Na to je jednoduchá odpověď – je to prostě krajinou. Majestátnost a na druhé straně malebnost italských Dolomit je natolik uhrančivá, že si troufám tvrdit, že když tuto oblast jednou člověk navštíví, tak se tam už vždy bude vracet. To je i můj případ, krajina Dolomit si mě naprosto podmanila. Toskánsko jsem navštívil zatím pouze dvakrát. Je to lokalita, která je proslulá nádhernou zvlněnou krajinou, doplněnou o klikatící se silničky, cypřišové aleje a kopečky poseté olivovými háji, mezi kterými jsou roztroušeny typické venkovské kamenné usedlosti a středověká města – to je Toskánsko a proto jej mám rád.

Chcete zdokonalit své fotografické schopnosti? Rádi objevujete, poznáváte a hlavně fotografujete nová místa? Přihlašte se na některý z fotografických kurzů nebo workshopů, které Vám již několik let nabízí fotograf Michal Vitásek. Poslední volná místa na říjnový termín v Českém Švýcarsku!

A abychom nešli jen do světa, u nás je to krajina Českého Švýcarska, kde hodně fotografuješ, asi to je pro fotografa z Krupky u Teplic logické. Myslíš, že ještě máš v Českosasu co objevovat? Může tě ta krajina něčím překvapit?

Máš pravdu Michale, do Česko-saského Švýcarska jezdím poměrně často a jsem moc rád, že takový krajinný klenot mám téměř za humny. Je to oblast, kde je stále co objevovat. Navíc mi nedělá problém vyrážet i na místa, která jsou snad již 1000 krát nafocená. Naopak, je to pro mě výzva pokusit se i tato místa něčím ozvláštnit. Zkusit vymyslet jinou kompozici nebo dané místo zachytit za zvláštních podmínek. V poslední době mě to více táhne do německé části tohoto národního parku, kde je těch fotograficky atraktivních lokalit o trochu více.

Co obecně nejraději fotografuješ? Hory, moře, les…? Nebo to takto říct nejde?

Těžko jednoznačně odpovědět. Hory mám rád pro svou velkolepost. Jako suchozemce mě vždy pohled na moře dokáže fascinovat a les? Ten mám kousek od domu, a když člověk chytí ty správné podmínky, tak to jsou pak fotografické „orgie“.

Aktuálně máš nové webové stránky www.danielrericha.cz, jakou důležitost propagaci na webu přikládáš? Je webová prezentace v dnešní době pro fotografa výhodou? Kolik času ti obecně zabere příprava materiálů pro web a sociální sítě?

Prezentaci fotografií na webových stránkách považuji za velice důležitou. Je to silný nástroj, díky kterému je člověk schopen své fotografie ukázat třeba i na druhém konci světa. První webové stránky jsem si vytvořil sám, ale jejich editace byla velice pracná a náročná na čas. Proto jsem se po několika letech jejich provozu rozhodl pro aktualizaci, kterou jsem již zadal profesionálovi. Současná editace stránek je rychlá a vše zabere jen několik minut. Sociální sítě jsou v poslední době fenoménem a může se zdát, že mají tendenci nahradit webové stránky. Já si však myslím, že to jsou dva odlišné způsoby prezentace a je ideální s nimi pracovat souběžně. Já mám ale raději webové stránky.

V dnešní době digitální techniky je fotografie často o hodinách strávených u počítače, jak to máš ty? Jsi více u počítače než v přírodě?

Už přímo v terénu se snažím udělat pro budoucí fotografii maximum. Fotografovanou scénu si pečlivě prohlédnu a pak si jí v rámci možností „uklidím“ od rušivých prvků. Někdy to je  kousek suché větve, jindy zase nedopalek nebo odhozená plechovka. Vždy také volím správné ohnisko, abych nemusel dělat dodatečný ořez (s vyjímkou čtvercových kompozic). Samozřejmostí je pak správné nastavení expozičních hodnot včetně zaostření. Donedávna jsem si neuměl představit krajinářskou fotografii bez přechodových filtrů, díky kterým jsem už na kartě měl téměř hotový snímek, který vyžadoval jen drobné doladění v editoru a bylo hotovo. V poslední době zkouším i cestu expozičního bracketingu s následným skládáním výsledné fotografie pomocí manuálního maskování. Tato metoda dává další možnosti a to zejména při snímání scén za světelně extrémních podmínek, které by s filtry nebylo možné nasnímat. Negativem této motody je nutnost mnohem více času trávit u počítače. Přes nesporné výhody „skládané“ fotografie, mám však tu „jednosnímkouvou“ raději. To si připadám více jako fotograf !!!

A aby fotografie nezůstaly jen v digitální podobě, dáváš ještě vůbec něco na papír? Jaký zájem mají lidé například o výstavu krajinářských fotografií?

Zastávám názor, že snímek se stává fotografií teprve na „papíru“ a proto své fotografie nechávám tisknout. Dříve jsem to nejčastěji řešil tisky ve formátu A4, které končily v šanonu se slídovými deskami. V poslední době to řeším formou fotoknih, které nabízejí čím dál více možností a následná prezentace působí určitě lépe, než fotky v šanonu. Samotnou kapitolou jsou pak tisky větších formátů. Příprava a realizace velkoformátového tisku (pro zákazníka či na výstavu) mě vždy dokáže potěšit a navíc je to i tak trochu výzva, neboť tam se teprve dá posoudit skutečná kvalita fotografie. Poslední výstava, kde jsem prezentoval část fotografií se jmenovala „Krásy severního pohraničí“. Tato výstava měla vernisáž v Litoměřicích v roce 2013 a poté byla k vidění i na dalších místech. Všeobecně bych řekl, že největší zájem je o tematické výstavy, které jsou vázány ke konkrétnímu regionu. Autorské výstavy považuji za „top“ prezentaci každého fotografa.

Děkuji ti Dane za tvůj čas a přeji ti mnoho krásných chvil v přírodě.

• 
•